Krása mísy

Někteří umělci se evidentně zasekli ve své anální fázi, kdy si podle Freuda ujíždíme především na vlastním vyměšování. Podle čeho poznáte, co je umění a co je fakt sračka?

Marcel Duchamp se v roce 1917 vykašlal na sochání a malování obrazů, na zeď pověsil pisoár obrácený vzhůru nohama. A vida! jeho Fontána, jak pisoár nazval, je dnes jedním z nejzásadnějších děl v historii.

Merda d'artista neboli Umělcovo hovno je slavný počin Piera Manzoniho, který naplnil 90 plechovek vlastními výkaly a prodával je za cenu jejich váhy ve zlatě. Hovno asi zraje jako víno, protože původní cena 37$ se při poslední aukci vyšplhala na skoro 100 000 liber.

Americký fotograf Andres Serrano zachytil plastový krucifix ponořený do jeho vlastní moči a fotografii, která nedala křesťanům spát, nazval Piss Christ. Dílo bylo zničeno při vandalském útoku letos v dubnu.

Wim Delvoye svým dílem Cloaca povýšil samotný akt přeměny potravy v lejno na umění. Sestavil složité zařízení trubic, hadic a nádob s trávícími enzymy do kterého na jednom konci láduje potraviny a z druhého konce padá víte co.

Andy Warhol počural dvanáct pláten pokrytých měděným pigmentem. Čůránky zoxidovaly a vnikla umělecká série Oxidation Series. Není to nádhera?

V německém Kastelu na výstavě moderního umění obcházeli dva místní umělci toalety v galeriích a sbírali exkrementy vyprodukované kritiky a kurátory. Svou sbírku pak věnovali sochařům, kteří z nich vytvořili erotickou hračku v nadživotní velikosti nazvanou Shit Plug.

Ve filmech je sice bohulibé činnosti lidského zažívacího systému věnováno pohříchu málo pozornosti, ale najdou se čestné výjimky (ačkoliv jde většinou o filmy, kde hraje Leslie Nielsen). Kompletní přehled všech záchodových scének na stříbrném plátně najdete na webu poopreport.com v sekci Movies.

Text: Jiří Holubec
Foto: Illustrace: &&& Creative