Pirohy, polívka z řepy ani pravidelná docházka do kostelů nás moc nebere. Přesto je dost polských fenoménů, které jsme s láskou přijali za své.
Mariusz Szczygiel se k psaní o Češích dostal přes rozhovor s Helenou Vondráčkovou a třicetistránkovou reportáž o Baťovi. Osm let zkoumání českého naturelu shrnul před třemi lety v knize Gottland, která šla na dračku jak v Polsku tak u nás. I když se v ní dost často neobjevujeme v tom nejlepším světle.
Bolek a Lolek: Polská obdoba Jáji a Páji, kteří nekysnuli na vesnici u řezníka Krkovičky, ale jezdili za dobrodružstvím do světa. Tihle dva bráchové, kteří se od roku 1963 do 1986 objevili v přes 170 epizodách a třech celovečerácích, se na rozdíl od svých reálných krajanů směli podívat i mimo zadrátované hranice východního bloku. Cestovali od Austrálie po severní pól, ve dvaasedmdesátém šerifovali na Divokém západě a o šest let později se pustili po stopách Philease Fogga na cestu kolem světa.
Tady hoši stopují. Jestlipak jim na těch slavných polských silnicích někdo zastaví?
Legendární lovec Pampalini: Další milovaná kreslená postavička ze 70. let, která se snažila ulovit všelijakou divokou havěť, ale vždycky to skončilo katastrofou. Každá epizoda začínala proslovem: „Pampalinimu stačí natáhnout ruku, a už drží zvíře. Nevěříte? To vám dokážu ve svých příbězích. Ó, dono Kláro! Kde se tady vzal ten lev?" Kdo je Dona Klára, nikdo netuší, stejně tak jako proč si Pampalini otíral zpocené čelo kapesníkem, který si potom vyždímal na hlavu. Milovali jsme ho ale bez výjimky všichni.
Ó, dono Claro, kde se tady vzal ten lev?
Sexmise: Nejproslulejší dílo „polského Spielberga" Juliusze Machulskiho, který rok předtím debutoval neméně kultovní retrogangsterkou Vabank. Sci-fi komedie vypráví o dvou vědcích z 20. století, kteří se nechali zmrazit a roztáli o něco později, než měli v úmyslu. Respektive o dost později, jelikož ve světě, kde se ocitli, žijí jen ženy. Na film se stály v kinech fronty, a když ho dávali v televizi, zely ulice a hospody prázdnotou. Důvod? Jednak je celý film neskutečně vtipný a taky se v něm nešetří záběry lepých, spoře oděných polských krasavic.
Tenhle legendární film, o kterém se vždycky vyprávělo ještě měsíc po jeho uvedení v TV, si můžete celý pustit na Youtube.
Polský Fiat: Hvězda socialistické Mototechny měla v porovnání se skodovkami a wartburgy jednu značnou nevýhodu skrytou v samotném jméně „Maluch". Disponoval sice čtyřmi sedadly, ale čtyři osoby se do něj vměstnaly jen s rizikem poranění krční páteře a odumření končetin. Přesto byl maličký fiátek kvůli svému „západnímu" vzhledu nedostatkovým zbožím (stejně jako cokoliv jiného kromě piva) a byl k mání pouze přes známého, na pořadník a za desetitisícový úplatek. K tomu si připočtěte cenu kolem 45 000 Kč, a jste na zhruba pětadvacetinásobku tehdejšího měsíčního platu. Jejich šťastní majitelé maluchy přímo zbožňovali a dodnes jich po polských silnicích prý sviští přes dva miliony.
Jízdní vlastnosti legendárního vozu v kostce.
Zubrovka: Na pití vodky sice Češi moc neujíždí, ale Zubrovka k nám přece jenom z Polska protekla. Oproti čirým vodkám je ochucená vloženým stéblem divoce rostoucí trávy tomkovice vonné, která prý obzvlášť chutná ve východním Polsku žijícím zubrům. Jestli nevíte, co je to zubr, tak to je velká, divoce žijící kráva - američtí indiáni jí říkají bizzon.
Síla zubra srazí i bobra.
Krzysztof Kieślowski: Polský režisér, který se jako jeden z mála východně-bloklých tvůrců dokázal těsně po pádu komunismu prosadit v celosvětovém měřítku. Bez jeho filmů nemohl existovat žádný český filmový klub a bez citací z triptychu Tři barvy se dodnes neobejde žádný mladistvý intelektuál. Kdo se vyzná v zamotaném duchovním poselství televizního Dekalogu, ten se může považovat za opravdového filmovědního těžkotonážníka.
Jak by řekl mladistvý intelektuál: Dvojí život Veroniky je esencí Kieślowského díla. A my dodáváme, že je to fakt super biják a že se na něj můžete mrknout třeba tady.
Copyright © 2012 Vodafone Czech Republic a.s.
